Aglais urticae - babočka kopřivová

10. 6. 2008 vytvořil Filip Trnka

Aglais urticae (Linnaeus, 1758) – babočka kopřivová

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel 44–50 mm. Křídla oranžově-hnědá, u špičky předních křídel je bílá skvrnka. V tmavém lemu na okraji zubatých křídel je řada modrých skvrn. Rub křídel je hnědý, podobný kůře stromů. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Housenka je černě zbarvená, otrněná se žlutými podélnými přerušovanými pruhy. Kukla je hnědozeleně zbarvená s několika trny.

 

Možná záměna: Druh lze zaměnit s babočkou jilmovou (Nymphalis polychloros), ale babočka kopřivová působí petřejším dojmem, má u špičky předního křídla bílou skvrnu a je menší. S jinými babočkami ji nelze zaměnit.

 

Rozšíření: Vyskytuje se po celé Evropě, vystupuje nad 3000 m n. m.  Zasahuje přes Sibiř až do Japonska

 

V ČR po celém území, patří k nejhojnějším denním motýlům.

 

Biologie a ekologie: Je denním motýlem, nalézáme ji všude v otevřené krajině i ve městech a parcích, bývá jedním z prvních jarních motýlů. Dospělci se živí nektarem z rostlin. Samičky kladou zelená vajíčka na spodní stranu kopřivy dvoudomé. Housenky se vyskytují ve dvou generacích, první generace se vyskytuje v květnu až červnu a druhá generace v červenci až srpnu. Je vázána na kopřivu dvoudomou (Urtica dioica). Motýl má během roku dvě generace. Jedinci vylíhlí v pozdním létě přezimují, často na půdách, v jeskyních, pod kameny a v různých puklinách.

 

Taxonomická poznámka: Vytváří dva poddruhy - u nás Aglais urticae urticae, na Sardiinii a Korsice poddruh Aglais urticae ichnusa, který je ovšem některými autory považován za samostatný druh Aglais ichnusa.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.