Vanessa atalanta - babočka admirál

18. 2. 2023 vytvořil Stanislav Rada

Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758) – babočka admirál 

Syn.: Pyrameis ammiralis Godart, 1821

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velká babočka s rozpětím křídel 58–64 mm. Svrchní strana křídel je tmavohnědá až černá s červenými pásy (1 pás se táhne středem předního křídla, 1 pás lemuje vnější okraj zadního křídla). Ve špici předního křídla jsou bílé skvrny. Zbarvení spodní strany předních křídel je velmi podobné jako svrchní strana (výstražné zbarvení); zadní křídla jsou však ze spodní strany zbarvena krypticky hnědě s tmavohnědou až černou kresbou. Housenka je zbarvena černě až hnědě se světlými skvrnkami a s velkými větvenými výrůstky na hřbetní straně těla. Vzácně se mohou vyskytnou i světle zbarvené housenky. Kukla je obvykle zbarvena světle hnědě, na sobě má nevýrazné špičaté výrůstky.

 

Možná záměna: Snadno rozpoznatelný motýl, záměna je nepravděpodobná. Trochu podobná je příbuzná babočka bodláková (Vanessa cardui), která je však celkově světlejší, s převahou oranžové barvy.

 

Rozšíření: Babočka admirál je rozšířena v celé Evropě, v severní Africe, na Blízkém a Středním východě a také v Severní a Střední Americe.

 

V ČR jde o běžného motýla rozšířeného po celém území.

 

Biologie a ekologie: Babočka admirál obývá nejrůznější biotopy – louky, okraje vodních toků, zahrady, ruderály, lesy, křovinaté stráně atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o tažný a široce mobilní druh, lze se s ní v době tahu setkat prakticky kdekoliv, včetně nejvyšších horských vrcholů. Na jaře k nám přilétají migranti z jihu, kteří se zde rozmnoží a část jejich potomků se na podzim vrací do Středomoří, kde se rozmnožují přes zimu. V létě a na podzim dospělci s oblibou sedají na hnijící ovoce. Přezimování dospělců v ČR je výjimečné, ale v posledních teplejších letech přibývají pozorování úspěšně přezimujících imag i u nás. Pokoušejí se přezimovat i některé (mladší) housenky, v podmínkách ČR ale většinou neúspěšně. Živnou rostlinou housenek je v ČR zejména kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) nebo kopřiva žahavka (Urtica urens), v jiných částech areálu i další druhy čeledi kopřivovitých. Samice kladou vajíčka na vrcholky kopřiv. Housenky žijí jednotlivě, staví si úkryt ze spředených kopřivových listů. V něm se obvykle též kuklí.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.